Na Větrné hůrce
Kniha je určitě pokladem světové literatury, nicméně na ní musí být čas i prostor. Což znamená, že se ke knize musím ještě někdy vrátit - zřejmě ve vhodnější moment.
Nemůžu tvrdit, jestli se mi kniha líbila, nebo ne. Jediné, čím si jsem jistá, je to, že tam snad nebyla jediná postava, která by mi byla sympatická! A to se mi snad ještě nikdy nestalo.
Příběh je stručně a jasně bez akce. Neříkám, že je to 100%, ale nikde žádné napětí, nepředvídatelný zvrat.. děj prostě pluje. A není to jenom tím, že se odehrává jen na dvou místech - Drozdov a Větrná hůrka.
Období v příběhu je celou dobu velmi ponuré - řekla bych, že se odráží od postav. Žádný náznak, že venku svítí letní slunce. Vždy je to jen sněhová vánice, dešťové plískanice či větrná smršť.
Na druhou stranu psychologie postav je mistrná! Už jenom ta divokost, agrese a věčný Heatcliffův vztek a pomstychtivost! Všichni tam jsou zralí na hospitalizaci v psychiatrické léčebně. No, možná až na Nelly, která se jeví tak nějak normálně.
Pletly se mi postavy, a to ne jenom ze začátku. Dědění jmen a příjmení užívaná jako jména! Měla jsem z toho zmatek v hlavě - při druhém čtení, jednou, někdy, už to snad bude lepší. A doufám, že celý ten příběh lépe pochopím a strávím.
Konec knihy byl.. překvapením. Tak nějak jsem celou dobu čekala, že Heathcliff je tam všechny zabije do jednoho, ale nestalo se tak.
Četla jsem knihu ve čtečce, tak možná proto jsem s tím nebyla tak spokojená, některá díla do čtečky prostě nepatří. Zvlášť proto, že ve čtečce se většinou rozhodí odstavce - není to prostě ono.
Až se pustím do re-readingu, rozhodně si musím koupit knihu jako KNIHU. Zážitek bude určitě jiný!
Nikys