Hlasuji pro lásku
V této útlé knížečce jde o první lásku, první zamilovanost.
Hlavní hrdina Slobodan získá srdce krásné Rašídy, ovšem není to snadné.
Většina děje se odehrává na břehu řeky Tisy, kde si dva zamilovaní dávají schůzky, koupají se v řece a starají se o Gretu.
Greta je želva, kterou Rašída dala Slobodanovi jako důkaz lásky. Což mi přišlo velmi originální a roztomilé! Až na to, že ji z domu k řece přenášejí v tašce, ale tenkrát se dělo spoustu jiných věcí, takže želva v tašce není podle mě to nejhorší.
Líbí se mi postava paní baronky, která pokaždé sedí na prámu na řece se svým psem. Žije sama v domě, ale ona si to nepřipouští, stále o těch lidech mluví, jako by tam byli s ní - její příběh by mě vlastně zajímal! Škoda, že tento příběh autorka nerozvedla více.
Rašída je v posledním ročníku na střední škole a Boda ukončuje prvák, co jsem tak pochopila, protože při slavnostní řeči bylo proneseno, že za dva roky bude také maturant.
Ve správném románu musí být sok v lásce. I zde je. Ovšem není to nijak rozvedeno, Slobodan prostě vyhrál, jen tak.. ze dne na den.
Příběh o středoškolácích, či puberťácích, se samozřejmě neobejde bez nějakého problému ve škole a s rodiči - i toho tu máme. Nehledě na to, že Slobodanovi rodiče jsou rozvedení, každý má nového partnera a žije v jiné části města s novou rodinou - tak těch problémů má Boda vždycky dvakrát tolik.
Příběh nemá klasický happyend, ale celkem smutný, protože Boda čeká po vysvědčení na břehu řeky na Rašídu, která nepřijde. A na úplný závěr, který je nedokončený tím správným způsobem, si můžeme sami domyslet, jak to s ústřední dvojicí nakonec všechno dopadne.
Nikys