Bajky barda Beedleho
Bajky jsou krásné, čtivé, krátké a je v nich, jako ve všech pohádkách, i něco pravdy a poučení. I když to nejsou pohádky pro mudly, ale pro malé kouzelníky a čarodějky. No úplně jsem se viděla, jak bych ty příběhy hltala, kdyby mi je někdo četl, když jsem byla ještě malá.
Ale není to jenom o těch příbězích. Každá bajka je doplněna poznámkami od autorky, nebo od Albuse Brumbála. Za každou bajkou je ještě "podkapitola" v níž se k bajce vyjadřuje právě Albus Brumbál.
Každou bajku doplňují krásné ilustrace, které dotváří děj a pomáhají naší představivosti.
Všechny bajky mají něco do sebe, každá je jiná a krásná. Ale nejvíc jsem se těšila na tu, o které je zmínka - respektive ji Hermiona čte v domě Xenophiliuse Láskoráda - a to je Příběh tří bratří. Chtěla jsem vědět, jestli je skutečně taková, jakou ji známe ze čtení Hermiony.
Pak samozřejmě musím zmínit to, i když to s bajkami nemá nic společného, že je celý výtěžek z knihy věnován nadaci Lumos, která se věnuje dětským domovům a sirotčincům a podobným ústavům.
V této knize je také několikrát zmíněna kniha Fantastická zvířata a kde je najít. Tu jsem samozřejmě četla a hned jsem si vybavila, jak krásná je a věděla jsem, že se k ní po nějaké době zase vrátím. Protože je jednoduše kouzelná!
Mrzí mě to, že jsem čekala v knize více příběhů. Nečekala jsem jich samozřejmě nějak extra hodně, ale že jich tam bude jenom takhle malé množství? Ten dojem totiž budí to, že kniha má 144 stran, ale vůbec nelituju, že knihu mám, a že jsem ji četla. Určitě se k ní totiž vrátím!
Nikys