Jdi na obsah Jdi na menu
 


9. října 2017 - Malé ženy

15. 11. 2017

Malé ženy

Autor >> Louisa May Alcott
Originální název >> Little women
Překlad >> Eva Jelínková
Ilustrace >> Josef Liesler
Žánr >> Román, Světová literatura
Série >> Malé ženy (1)
Edice >> Veronika
Vydáno >> 1974
Nakladatelství >> Albatros
Počet stran >> 257

Rory´s Book Club >> 10/200

Docela nedávno jsem četla Bylo nás pět a tato kniha mi přišla jako americká alternativa na pět chlapců, kteří zažívají svá dobrodružství. Musím říct, že toto přirovnání se mi velmi líbí a dávala jsem mu za pravdu po celou dobu, kdy jsem knihu četla.

Příběh se odehrává vlastně během jednoho roku (plus mínus). Hlavními hrdinkami jsou čtyři sestry (malé ženy), které mají tatínka ve válce a žijí jenom s maminkou. Sestry jsou tedy čtyři, nejstarší je 17 a nejmladší, co si pamatuju, 12-13. Což není takový rozdíl. Každá je něčím jiná, svá, zvláštní a zajímavá a zároveň si jsou podobné.
Žijí si vlastně docela pěkně, poklidně. Sem tam zažíjí nějaké dobrodružství. Později jim jejich poklidný život dost zkomplikují dvě nemoci.

POZOR - MALÝ SPOILER! Kniha je zmíněna v seriálu Přátelé, kdy ji Rachel půjčí Joeymu. Po nějaké době si na knihu "práskají", co v ní bude a jak kdo skončí. Rachel Joeymu řekne "Beth umře!" - Nevím, jestli to tam bylo schválně dané, nebo o co gou... když jsem se dostala k té části, kde je Líza nemocná a pan doktor řekl, že tato noc pro ni bude rozhodující, četla jsem se zatajeným dechem! Nakonec to Líza zvládne - vlastně oba nemocní se shledají. Měla jsem radost!

Kniha je velmi hezky psaná, paní Alcott také ví, jak na to, aby to stálo za to! Zajímavá je forma psaní přímé a nepřímé řeči. Přímá řeč vždy začíná odrážkou (pomlčkou) - a nepřímá řeč navazuje jakoby volně. S touto formou jsem se ještě nesetkala a chvíli mi trvalo, než jsem se do toho začetla, ale nakonec jsem si zvykla a bylo to skvělé.
Osoby a místa jsou krásně vykresleny a sem tam tomu dopomáhají také ilustrace, díky nimž, je představování si skutečností v knize snadnější.
Některé pasáže jsou úsměvné a zábavné, některé smutné, z jedné "scény" jsem měla husí kůži a na konci jsem skoro brečela! Takovéhle emoce jsem u knihy dlouho neměla, troufám si říct, že asi nikdy!

Zmínku si také zaslouží maminka, paní Marchová. Někdy mne až zarážela její dokonalost. Vždycky našla hned řešení, vždy si věděla rady se vším - jak dívky usmířit, co říct. Je popisována jako křehká, ale silná osoba. Však taky taková je - má čtyři dcery - všechny v podstatě v pubertě, musí chodit do práce, manžel ve válce. A vždycky přijde domů, sice unavená, ale ráda si povídá se svými dcerami o všem, co zažily, co je trápí a co by chtěly (hra na poutníka). Ovšem to, že se skoro nikdy nerozčílí, nezakřičí.. neudělá chybu. Trochu moc pohádkové. Ale nevadí, i tak jsem si knihu moc užila a když jsem dočetla poslední řádku, byla jsem smutná a pak mi chvíli ty malé velké holky chyběly!

A ještě bych chtěla dodat, že tohle je první díl z tetralogie! A já jsem to nevěděla!! Takže plán je jasný! Musím si pořídit zbytek ze série: Dobré manželky, Malí muži a Velcí muži. Doufám, že další díly budou také tak skvělé, jako díl první! Těším se!

Četli jste celou sérii, nebo jen některou z knih? Nebo snad vůbec neznáte tento příběh čtyř sester?
Čtěte!
Nikys

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář