9. července 2017 - Analfabetka, která uměla počítat
Autor >> Jonas Jonasson
Originální název >> Analfabeten som kunde räkna
Překlad >> Luisa Robovská
Žánr >> Humoristický román
Vydána >> 2013 / 2014 v ČR
Nakladatelství >> Panteon
Počet stran >> 414
A ano, nebylo to tak dobré, jako Stařík, ale to jenom proto, že jsem od Analfabetky čekala opravdu hodně. Jinak je to samozřejmě vtipné a je hodně vidět, že je to sestra Staříka.
Jonasův styl se prostě nezapaře a to ani v tomto velice volném pokračování. Vtipné až absurdní situace jsou zábavné a zajímavý je také neuvěřitelný příběh.
Ovšem děj se vleče jak pracovní pondělí a vůbec to nemá takový spád jako Stařík. U Staříka to bylo jiné, asi to bylo i tou častou retrospektivou, ale i tak! Analfabetka mi přišla celkově taková... jako nemocniční polívka (bez chuti a bez vůně) a těch pár vtipných momentů a částí, které byly zábavné a zajímavé jako když přijde návštěva na pokoj a přinese vám pomeranč. Proto upřímně doufám, že Zabiják bude lepší a bude více jako Stařík!
Při četbě Staříka jsem obdivovala autora, jak to dokáže tak pěkně dát dohromady, vytvořit vlastně dva příběhy, jeden teď, kdy stařík utíká z oslavy svých stých narozenin a jeden tenkrát, kdy se odehrály všechny ty super neuvěřitelné věci.
Analfabetka je o proti tomu opravdu nemastná, neslaná.. a to je škoda, skoro mě to totiž odradilo od četby Zabijáka, na kterého se teprve chystám, tak doufám, že to bude zase dobré jako Stařík.
Jonas se příběh Nombeko snažil oživit zajímavým místem v Africe a příběhem o životě Nombeko, když byla dítě, což bylo popravdě skoro nejzajímavější z celé knihy. Později, když se z Nombeko stala normální holka/žena, tak už to bylo takové všední - nevím, jestli to byl záměr, nebo ne, ale rozhodně mi to nepřijde jako dobrý tah.
Také mi přijde, že je příběh zbytečně natažen - 400 stran?! Podle mě by v klidu stačilo 150 stran psáno svižně, zábavně a bylo by to čtivé.. ale toto? Prostě opravdu některé části byly vyložené nudné a nejraději bych je přeskočila, ale nedalo mi to.
V některých pasážích jsem se vyloženě ztrácela, protože podle mě, i na Jonase, nedávaly smysl.
Jsem ráda, že jsem četla první Staříka, protože kdybych četla první Analfabetku, tak bych ji snad možná ani nedočetla a ke Staříkovi bych se nedostala už vůbec. Což mě mrzí, protože jsem myslela, že to bude skvělá série, ale jedná se stále o stejný humor a situace jsou skoro stejné a absurdní.
Možná, kdyby se víc rozepsal o životě Nombeko v Africe, bylo by to lepší, ale nevím, jestli by se to podařilo zachránit.
Nikys