4. září 2017 - 31.8. 2017 - Den nepřečtených knih: Hrdelní pře anebo přísloví
Autor >> Vladislav Vančura
Ilustrace >> Adolf Born
Předmluva >> Jiří Opelík
Nakladatelství >> Odeon
Žánr >> Humorná próza
Počet stran >> 192
Vydáno >> 1979 (vydání třetí)
Kapitoly >> 11 (+ nultá anebo předmluva)
Kniha jako taková není vůbec špatná. Obsahuje krásné ilustrace od pana Borna, které k tomu naprosto sedí. Ale vrcholem knihy je naše úžasná čeština, která prostě k panu Vančurovi neodmyslitelně patří. Opět zde užívá archaická slova ve spojitosti s lidovou mluvou. Nechybí ani dlouhá souvětí - kde jsem si v některých případech musela souvětí přečíst znovu, protože jsem se v nich jednoduše ztratila. To je celé kouzlo pana Vančury.
Děj mi zpočátku nebyl vůbec zřejmý - opět má zde hlavní místo autor, který ke všemu vyjadřuje své pocity, myšlenky a názory. Také mluví ke čtenáři, což jsem poznala i u Markéty Lazarové (nebo i například u Kubuly a Kuby Kubikuly) a také v jiných dílech - například ve filmovém zpracování Rozmarného léta (knižní předlohu jsem totiž nečetla).
Kniha je rozčleněna na kapitoly, což osobně nemám moc ráda, když na sebe kapitoly přímo nenavazují, ale u téhle knihy je to jiné. Jednotlivé kapitoly na sebe na první pohled vůbec nenavazují, ale opak je pravdou.
Hrdelní pře se mi četly chvílemi dobře a lehce a chvílemi jsem si připadala úplně ztracená. Zřejmě je to tím, že je tam velké množství přísloví a různých přirovnání, na což prostě nejsem zvyklá.
Je to vlastně humorná kniha, s krásnou klasickou češtinou, kterou miluju.
Není to zrovna lehká četba, musí se nad tím hodně přemýšlet a nesmí se ztratit nit, protože, ani ne tak děj, ale myšlenkové pochody autora jsou rychlé a obsáhlé. Často jsem si říkala, jestli se stále jedná o příběh anebo už od myšlenky autora. Ale stačí se vrátit o kousek výš a hned je jasno.
Doporučuji si přečíst, protože tak krásný jazyk český se málokde vidí.
Nikys