Já žiji ve dvou světech - jeden je světem knih!

Autor >> Jan Neruda
První vydání >> v r. 1877
Vydáno >> v r. 2008
Nakladatelství >> Albatros
Žánr >> Povídky, Literatura česká
Počet stran >> 268

Když jsme byli na výletě v Praze a procházeli se po Malé straně, vzpomněla jsem si na povídky, které jsem četla a které mi ještě zbývají přečíst. Představovala jsem si, jak se ty povídky odehrávají kousek ode mne, bylo to zábavné.
V této knize je spousta hezkých povídek. Mne však zasáhla jedna. Psáno o letošních Dušičkách. Samozřejmě každá povídka má něco do sebe, nějaké své kouzlo, ale mne nejvíce zaujala tato.

Nejsem moc zvyklá na povídkové knížky, většinou jsem četla takové, kde se po celou dobu odehrává jeden příběh.. a ne, aby to bylo takto rozkouskováno. Ale určitě to má taky něco do sebe. Ono není nikdy na škodu, vyzkoušet si něco nového.

Včera jsem dočetla poslední povídku - Figurky. Byla podle mě, ze všech nejdelší avšak dějově nic moc. Pouze vlastně sousedské hašteření, přípravy na advokátní zkoušky a kde nic tu nic.

Líbí se mi, že občas se sám Jan Neruda vyskytne v povídce - a to prostřednictvím toho, že o sobě mluví jako o hlavní postavě. Je to rozhodně zajímavé.
Kniha je psaná hezky, čtivě, zajímavě. V podstatě to jde samo. Jenom než se třeba čtenář začte, chvíli to trvá a pak najednou je konec povídky. To se stalo mě. Než jsem si stihla uvědomit, navyknout si, že čtu jinou povídku, byl konec. Když se nad tím pak ale člověk zamyslí zpětně, povídka se zdá být hezká.

Samozřejmě, jsem ráda, že jsem si přečetla knihu od dalšího českého autora, ale že bych se k ní někdy chtěla vrátit, to asi ne. Ničím mne neuchvátila, ale ani neurazila. Prostě takové pohodové čtení třeba do autobusu.
Nikys