20.3.2020 - Serotonin
Můj první Houellebecq.
A myslím, že na nějakou dobu poslední. Tento příspěvěk píšu po 3 letech a pamatuju si, jak jsem Serotonina četla venku, na zahradě, když Matějíček spal v kočárku. Bylo krásně, teplo, svítilo sluníčko. A taky si pamatuju, jak jsem z té knihy byla zmatená. Ano, byli pasáže, které jsem si užívala a líbily se mi, ale větišnu času jsem byla zmatená.
Abych byla upřímná, netuším, o čem kniha je. Netušila jsem to ani když jsem ji četla, což je fakt hrozný. Na některé knihy by měl člověk prostě dozrát, a já si stále (teď, ve svých 31 letech) nemyslím, že můj čas na Houellebecqa nastal.
Mrzí mě, že nemohu vlastně napsat nic o knize jako takové, o zážitku, který kniha přináší.. nicméně i to k tomu patří - občas se to stane. U mne tedy naštěstí ne tak často :)
Četli jste Serotonina? Nebo nějakou knihu od Michela? Doporučíte mi něco? Nebo to s ním mám vzdát, protože to prostě ještě není pro mě?
Nikys