11. dubna 2017 - Malý princ
Autor >> Antoine de Saint-Exupéry
Originální název >> Le Petiti Prince
Překlad >> Zdeňka Stavinohová
Žánr >> Světová literatura, Sci-fi
Vydáno >> v r. 2005
Nakladatelství >> Albatros
Počet stran >> 94
Ilustrace, obálka >> Vladimír Vimr
Můj příběh s Malým princem začal už před mnoha a mnoha lety, ale to jsem o tom vlastně nevěděla. V době, kdy byli velmi oblíbené a populární sešítky s prázdnými stránkami a pevnými deskami, tedy Památníčky, mi moje sestřenka namalovala "památku" a hlavně napsala onu asi nejslavnější větu/citát z této knihy: "Správně vidíme jen srdcem. Co je důležité, je očím neviditelné. - Antoine de Saint-Exupéry". V té době jsem samozřejmě nevěděla, že to je z díla Malý princ, nicméně tyto věty se (jak psala sestřenice v mém památníčku) staly mým životním krédem. Neustále jsem se k tomu vracela. Později jsem si vyhledala citát, zjistila si o něm víc.
Příběh s Malým princem v pravém slova smyslu začal tedy u výzvy, pokračoval otázkou v kanceláři, zda ji někdo nemá doma. Odpoledne jsem knihu již měla v dočasném držení a po příjezdu domů jsem za dvě hodiny byla u konce.
Avšak tímto příběh nekončí. Není snad den, kdybych se k Malému princi nevrátila. Alespoň tedy přes toto krédo, které dokáže měnit pohled na svět, na život, na lidi.. na všechno.
Myslím si, že kdybych četla Malého prince v té době, kdy ho četli i všichni moji vrstevníci, asi bych z toho neměla takový zážitek, jaký jsem z toho měla teď. Mám dojem, že bych si to teď musela stejně přečíst znovu, protože je tam spousta věcí, které by mi nic neříkali, neměla bych z toho ten POCIT.
Když jsem totiž dočetla poslední řádek, byla jsem neuvěřitelně zmatená ze svých pocitů a dojmů z této knihy. Byla to absolutní změť všeho, vůbec jsem to nechápala.. takový zmatek jsem neměla ani v nevyšším levelu puberty! A tenhle zmatek mi vydržel i celý druhý den. Pořád jsem nad tím musela přemýšlet.
Je to asi o tom, že dítě to vnímá jinak, než dospělý (viz had, který sežral slona vs. klobouk). Pro někoho je to nejzamilovanější kniha a nedá na ni dopustit. Ale za mě? Že bych ji musela číst znovu a znovu? Jednou mi to stačilo.
To, že Malý princ je sám Antoine, mi došlo, aby si někdo nemyslel.
Kniha mě neuchvátila ani se mi nijak neprotivila. Prostě kniha.
+ ilustrace
? velká písmena
? tenká kniha
- spousty prázdného místa
- konec
Určitě je to zážitek, přečíst si Malého prince - jednou, alespoň pro mě.
Nikys