Jdi na obsah Jdi na menu
 


11. dubna 2017 - Deník Anny Frankové

27. 10. 2017

Výsledek obrázku pro deník anny frankové

Originální název >> Het Achterhuis
Žánr >> Naučná literatura, Biografie a memoáry, Historie
Počet stran >> 234
Vydáno >> v r. 1992
Nakladatelství >> NLN - Nakladatelství lidové noviny

Rory´s Book Club >> 6/200

Vedlo mě to ke spoustě myšlenek. Nejvíc však k jedné:
Všichni si stěžujeme na dnešní život. Jak to máme všichni těžké. Jsme vybíraví. Pomalu ničeho si nevážíme. Tuto knihu by si měl přečíst každý. Ne proto, abychom si uvědomili, jak dobře se máme, co všechno máme, jaké máme možnosti. Ale hlavně proto, abychom nezapomněli, co se v našich, a sousedních zemích a také v zemích vlastně skoro celé Evropy, dělo. Jak se zacházelo s lidmi. Co všechno dokázal jeden člověk. Že přesvědčil zbytek Evropy o tom, že on má pravdu. Že on je vůdce. Že existuje špatná lidská rasa. Musel mít neuvěřitelné přesvědčovací schopnosti.

Měli bychom si to všichni přečíst také z toho důvodu, že v této době, se narodili naši prarodiče. Jejich rodiče na tuto dobu vzpomínali (většinou ne v dobrém). Naši babičky a dědové si všeho váží, pomalu nic nevyhodí, všechno si šetří, dávájí do almárek a tak dál. Protože v té době prostě nic nebylo. Téměř nic se nesmělo. Kvůli tomu, bychom si to všichni měli přečíst - vždyť to přeci nejsou naši nějací vzdálení prapředci. Ale naše babičky, prababičky, dědečkové a pradědečkové.

Nicméně.. mám ráda knihy deníkového formátu. Hezky se mi to čte. Navíc, když to jsou autentické deníky, to je slast! Anna byla opravdu nadaná, uměla psaním vyjadřovat své myšlenky a pocity. I popis jí šel skvěle.
Velkým překvapením pro mne bylo to, že Anna jednou napsala, že by chtěla být spisovatelkou, že by chtěla žít dál i po své smrti. A to se díky jejímu otci, který deník vydal, podařilo. Anna Franková žije dál - přes svůj deník, který se stal fenoménem, který nikdy nevyjde z módy.
Čtěnář musí brát v úvahu věk pisatelky - začala ve svých 13 letech. Nepředpokládala, že se její deník dostane na světlo světa. Psala ho prostě puberťačka. Psala ho v jiné době.
Ruku na srdce - snad všechny puberťačky si vedly deníček - kdo ho psal tak, jako by byl určen k vydání a přeložení do 70 jazyků? Myslím, že nikdo. Ale i přesto je to skvělá kniha, která by měla být na seznamu povinné četby na druhém stupni základní školy! Všichni by tento příběh měli znát!

Jenom pro porovnání...dnes a tehdy. Problémy dnešního puberťaček jsou takové, že je opustila jejich životní láska, že přibraly, nebo nedejbože, že jsou v tom, rodiče jim nerozumí, na všechno jsou samy, snaží se být samy sebou, na nic si nehrát a přitom mají na obličeji asi pět kilo make-upu a tak nemají problém s koupí cigaret nebo s tím, opít se někde v baru na diskotéce. Třeba já, ve svých skoro 25 letech, mám stále problém s koupí medovýho Jacka!
Všechny tyhle "slečny hrozně dospělé, se svými obřími problémy" by si měli Deník přečíst a zamyslet se.. pozastavit se, přemýšlet o tom.

PLUSy a MÍNUSy si ani neodvažuji napsat, protože je to prostě skutečný deník skutečné dívky se skutečnými problémy!

Doporučuji přečíst co nejdříve, opravdu to stojí za to, i přes velmi smutný a nespravedlivý závěr.
Nikys

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář